Prosopokracie je forma vlády, v níž občané vykonávají moc osobně, nikoli prostřednictvím zástupců. Ne hlas odevzdaný jejich jménem. Ne funkční období delegované někomu jinému. Samotná moc, v osobě.
Dva kořeny, spojené, aby pojmenovaly něco, co dosud nemělo své vlastní jasné jméno.
Řecké slovo πρόσωπον (prósopon) znamená osobu — jednající já, nikoli roli vykonávanou jménem někoho jiného. Je to kořen stojící za latinským persona a přežívá v novořečtině ve výrazu νομικό πρόσωπο, „právnická osoba“.
Ve spojení s -kracie (z kratos, moc) znamená prosopokracie doslova moc osoby — moc, která zůstává tam, kde je osoba, místo aby přešla na zástupce jednajícího na jejím místě.
Kořen πρόσωπο (osoba) se může spojovat s velmi odlišnými koncovkami. Jen jedna z nich popisuje, co toto slovo znamená.
Kult vybudovaný kolem jediného vládce, uctívaného, zatímco všichni ostatní zůstávají pasivní. Kult osobnosti.
Fixace na tvář nebo obraz vůdce, nikoli na to, co skutečně dělá. Posedlost osobností.
Moc rozdělená mezi každého občana, osobně, jednoho po druhém. Ne jedna vyvýšená osoba — moc, která prochází, osobně, skrze všechny.
Prosopokracie je forma vlády, v níž občané vykonávají moc osobně, nikoli prostřednictvím zástupců.
Prosopocracy is a government in which citizens exercise power personally, not through representatives.
Prosopokracie nenahrazuje demokracii — dovršuje to, k čemu se slovo vždy upínalo.
„Demokracie“ znamená vládu lidu, ale neříká nic o tom, jak je tato moc vykonávána. Ponechána otevřená, tato mezera umožnila slovu pokrýt téměř cokoli: občan, který volí jednou za pár let, aby v jeho jménu vládl někdo jiný, je nazýván demokracií, stejně jako občan, který vládne sám, osobně. Prosopokracie pojmenovává druhou polovinu tohoto příslibu — část, na niž demokracie naráží, ale nikdy ji negarantuje. Není soupeřkou demokracie; je mechanismem, díky němuž slovo znamená to, co vždy tvrdilo, že znamená.
V zastupitelských systémech má selhání vždy kam se schovat.
„Ďábel je v detailu“ se stává výmluvou: vina se přesouvá ke vzdáleným technokratům, k systému příliš složitému na to, aby za něj odpovídala jedna osoba. Prosopokracie tento úkryt odstraňuje strukturálně, nikoli morálně — občan, který drží moc, je samotným detailem. Nikde jinde ďábla nenajdete.
"Horistics is the apposite and airtight formulation of the differentia of concepts."
«Οριστική είναι η εύστοχη και αεροστεγής διατύπωση της ειδοποιού διαφοράς εννοιών.»
Odstranění každé výmluvy funguje jen tehdy, když občané vidí dost jasně na to, aby dobře vládli, jakmile výmluvy zmizí. Proto je základním kamenem prosopokracie Horistics — disciplína, kterou tato definice popisuje. Od občana, který neumí přesně definovat svobodu, spravedlnost nebo korupci, nelze očekávat ani přesné vykonávání moci nad nimi. Prosopokracie vyžaduje občany schopné vidět politicky; Horistics je způsob, jak se toto vidění buduje.
Horistics sahá ke sokratovské metodě definičního zkoumání — rok 2030 znamená 2 500 let od narození Sokrata.
Procvičuj Horistics →Prosopokracie pojmenovává, jak by měla moc vypadat — vykonávaná samotnými občany, nikoli delegovaná jinam. ROTA je konkrétní návrh, jak to v praxi vybudovat: občané se střídají v krátkých obdobích občanské povinnosti, takže moc prochází osobně skrze všechny a nikdo ji nedrží dostatečně dlouho na to, aby přestala být jeho vlastní.
Přečíst návrh ROTA →