Neexistuje demokracie tam, kde je moc delegována volitelným úředníkům na roky najednou — existují jen vlády, které si vypůjčují toto jméno. Budujeme argument ve prospěch té skutečné věci: vlády rotací, kde se každý občan dostane na řadu a nikdo nedrží moc dostatečně dlouho, aby ho zkorumpovala.
Volba rozhoduje, kdo vám vládne. Sama o sobě nikdy neznamenala, že vládnete sami sobě. Případ pro rotaci spočívá na pěti tvrzeních — každé z nich je důvodem, proč volby a samospráva nejsou totéž.
Pokud někdo drží moc na neurčito — nebo dokonce po pevně stanovené víceleté funkční období — občané nevládnou. Je jim vládnuto, s přiloženým obdobím kontroly.
Ve chvíli, kdy předáte svou moc zástupci, přestává být vaší mocí v akci. Stává se jeho úsudkem, vykonávaným vaším jménem — což je něco jiného.
Periodický výběr toho, kdo vám vládne, není stejnou činností jako vládnutí. Jedno je spotřebitelská volba. Druhé je to, co demokracie má znamenat.
Klientelistické sítě, vztahy s dárci a kariérní pobídky všechny potřebují čas, aby se vytvořily. Dva týdny v úřadu nestačí na vybudování žádného z nich.
Žádná stálá třída rozhodovatelů. Žádní profesionální politici. Žádné trvalé setrvání v úřadu. Moc prochází skrze všechny, a pak pokračuje dál.
V klasických Athénách nebyla většina veřejných úřadů získávána volbou — byly obsazovány losem, taženým z fondu oprávněných občanů. Na volby se pohlíželo s podezřením a byly vyhrazeny hlavně pro několik málo rolí vyžadujících specializovanou dovednost, jako velení vojsku.
Zdůvodnění bylo přímé: volby mají tendenci zvýhodňovat bohaté, dobře propojené a přesvědčivé. Los nezvýhodňuje nikoho. Byl považován za demokratičtější mechanismus — výběr losem byl ve skutečném smyslu původním významem «moci lidu».
Ta stará podvodná dohoda pseudodemokracie — hlas jednou za pár let výměnou za to, že někdo jiný vládne vaším jménem — vyčerpala svůj cyklus. Její legitimita se rozmělnila a její tvrzení, že je konečnou podobou demokracie, stejně nikdy neobstálo. Přišel čas Prosopokracie, kdy občané vykonávají moc přímo.
Každý dospělý občan prochází rotací postupně — abecedně, nebo podle transparentního náhodného pořadí. Nikdo není osvobozen kvůli statusu. Nikdo se neopakuje předčasně.
Práce, rodina, odpočinek. Občanská povinnost je rotace v kalendáři, ne kariéra.
Místní legislativní a rozpočtová rozhodnutí, přijímaná tím, kdo je zrovna na řadě, ne tím, kdo vedl nejtvrdší kampaň.
Povinnosti komunitní policie rotují stejným způsobem, pod standardizovaným školením, které všichni občané absolvují předem.
Soudní povinnost také rotuje — rozšiřuje princip poroty, který je již dnes v mnoha právních systémech známý.
Nepředkládáme to jako hotový plán. Vážný nápad si získává důvěru pojmenováním svých nejtěžších problémů, ne jejich skrýváním.
Standardizované, povinné školení před každou rotací je pracovní předpoklad — ale rozsah a přísnost tohoto školení zůstává nevyřešen, a je to zdaleka nejtěžší návrhový problém tohoto modelu.
Losování má jasný historický precedens na úrovni města. Jeho škálování na národní správu — zejména pro záležitosti vyžadující kontinuitu, jako zahraniční politika — je otevřenou návrhovou otázkou, ne vyřešenou.
Zatím nemáme plán přechodu. První fází tohoto projektu je budování veřejného porozumění tomuto nápadu — návrh přechodu přichází poté, s více lidmi zapojenými do jeho formování.
Toto není kandidát, strana ani hlasování. Je to argument, který musí jasně oslovit lidi, než může kamkoli pokročit. Váš příspěvek financuje první fázi: budování případu, veřejně, otevřeně.
Dary jsou zpracovávány transparentně — každý příspěvek a výdaj je veřejně viditelný. Žádné prostředky nepodporují žádného kandidáta ani stranu.